Diana Gabaldon: Cizinka (Outlander 1)

17. března 2017 v 19:40 | Beldaran |  Knižnice
Cizinku jsem zaregistrovala jako seriál někde na AXN a ten kousek, který jsem viděla, mě celkem zaujal. Pak se ke mně donesla informace z několika zdrojů, že knížka je "fakt dobrá" a jako čtivou ji označilo i pár lidí, kteří vyloženě nečtou. Vzhledem k tomu, že je děsně tlustá, jsem usoudila, že by to nemuselo být špatné čtení a rozhodla se knihu vyzískat od naší knihovny. Tady jsem narazila na první problém: čekačka byla asi třináct lidí, což mě mělo varovat, protože podobná fronta byla snad jenom na Odstíny a Stmívání. Když jsem nakonec knihu dostala do ruky, byla jsem vážně natěšená, protože samotná myšlenka se mi celkem líbila a čekala jsem něco dobrodružného, trochu historického a se správným podílem romantiky.


O čem to je: Krátce po konci druhé světové války přijede do jakési zastrčenější vesničky ve Skotsku Claire s manželem Frankem Randallem. Mají tu takové druhé líbánky, brali se za války a díky povinnostem, Claire sloužila jako zdravotní sestra a on někde ve štábu, se moc často neviděli, takže tohle berou jako příležitost obnovit svůj vztah. Frank je profesorem historie a tento výlet bere i jako prozkoumání kořenů vlastní rodiny, Claire historie moc nebaví, tak mezitím zkoumá zdejší květenu. Při jednom takovém průzkumu zabloudí do místního kromlechu. Stane se něco zvláštního a než se Claire naděje, je v lese obklopena anglickými vojáky a skotskými bojovníky. Když si uvědomí, že se opravdu nezapletla do natáčení historického filmu (že by tak brzo po válce někdo natáčel historický film v exteriéru?), nezbude jí, než si přiznat, že se nějak přenesla v čase do roku 1743. Zrovna tuto dobu zkoumal její manžel, ale Claire samozřejmě nedávala moc bacha, takže má jen omezené informace, že má dojít k povstání skotských horalů, kteří chtěli na britský trůn prince Karla Eduarda Stuarta, nikoliv Jiřího II., a také že v této oblasti měl velet britskému vojsku předek jejího manžela, setkání s ním není ale zrovna šťastné.
Naštěstí je zachráněna (a vlastně i zajata) skotskými záškodníky, kterým vypomůže díky svým zkušenostem zdravotní sestry, a odvezena na tvrz Leoch. Její zjev samozřejmě budí značnou pozornost a i když se jí neděje na tvrzi žádné velké příkoří, v této napjaté době nemá důvěru ani Angličanů ani Skotů, obě strany si tak nějak myslí, že by se mohlo jednat o špiónku (anglickou, francouzskou). Její zdravotnické zkušenosti se jí celkem hodí, aby se prokázala jako užitečná, a zraněný Skot, kterému pomohla, Jamie, jí projevuje přízeň a je ochoten jí občas pomoci.
To by bylo asi tak k ději. Původně jsme čekala nějaké velké drama, kdy se Claire třeba zaplete do místní politiky a půjde jí o krk. Zapletla se, ale nedá se říct, že by se politika výrazněji řešila, dokonce si Claire na tvrzi celkem slušně zvyká a žije jakž takž v klidu, neb se toho moc neděje. Nebo se bude jednat o takový nějaký příběh, kdy si Claire zavede lékařskou praxi a bude to sonda do lékařství 18. století. To se taky neděje, protože nemocem a lékařské praxi není věnována velká pozornost (ale i kdyby byla, tak se nedá mluvit o nějaké sondě do starší medicíny, ale k tomu se dostanu až dál). Tohle všechno jsme čekala a tohle všechno šlo celkem rychle do kytek.

Protože příběh je bohužel jen červená knihovna. Je to o lásce. O tom, jestli má Claire milovat Franka, kterého už nemusí nikdy vidět, nebo Jamieho, sličného vysokého Skota, který je po ruce, a je stíhán anglickými vojáky, takže jejich vztah by byl ve stálém ohrožení, že na Jamieho někdo přijde a odveze ho zpět k strašnému anglickému kapitánovi (to je ten předek Claiřina manžela, dost se tam o něm mluví, ale také se nedá říct, že by byl pro děj podstatný, jen občas se objeví, aby se jakože něco dělo). Pro děj je totiž podstatná pouze postel, a to především od stránky dvě stě dál. Následujících pět set stránek je vyplněno ócháním a ácháním, sem tam nějakou výčitkou a vůbec se toho mnoho neděje.
Což je ale na jednu stranu dobře, protože když se něco dít začne, nabere děj prapodivné obrátky a děje se toho zase moc najednou. Abych uvedla příklad: Claire je nucena vniknout do přísně střeženého anglického vězení (což je samozřejmě komplikované), tam ovšem narazí na vrchního kapitánského Zlouna (ještě komplikovanější), ale když nakonec zachrání život i čest a uteče, tak ji krátce po opuštění z vězení napadne smečka vlků (nejkomplikovanější). Tomu říkám den blbec. A takových "zápletek" je tam víc, žel na knihu o sedmi stech stránkách je to málo. Takže dějově je to prostě nuda vyplněná nepravděpodobnými a překombinovanými zvraty. Řeší se akorát city, ale i tady bych řekla, že vlastně neexistuje nějaká hlubší sonda do duše Claire. V podstatě všechno bere stoicky, že tam nemá horkou vodu, že je odloučena od manžele, hned si zvykne. Claire se něco důležitého nepovede a je zdrcena. Věříte jí to asi tak tři řádky, vlastně po třech stránkách ani nevíte, že se jí něco zlého stalo. Finito a jde se dál.

Knížka je hodnocena jako historický román, a jak jsem našla, autorka Diana Gabaldon měla provést nějaký podrobný historický průzkum, aby kniha byla věrná. Diana Gabaldon má doktorát snad z přírodních věd, dělala editorku v nějakém vědeckém časopise. Není to tedy žádná blbka. A je pravda, že fakta má v pořádku, když vám tvrdí, že na trůně seděl ten a ten, a bitva byla v tomto roce, tak to tvrdí správně. Ale nerozumí historii. Naučí se fakta bitev a panovníků, ale neví, jak vypadala tehdejší společnost a má o ní dosti zkreslený obraz.
Samotná kniha působí tak nějak nedatovatelně. Kdyby tam nebyla zmínka o mušketách a o těch historických událostech, nikdy bych nepoznala, že se jedná o 18. století. Klidně bych řekla, že Claire skončila někde v éře Williama Wallace. Aspoň úroveň tehdejší medicíny by odpovídala. Kupříkladu když Claire odhaluje, čím léčil její předchůdce v tvrzi, najde samé takové lepší věci jako jsou koňské lejno a svinky (jo, ty malé potvory, co se vám stočí do kuličky, když na ně narazíte v záhonku). To jako vážně? Jsme v 18. století, ne v době, kdy vám někdo řekl, tady máte krtčí pacičku, potírejte s tím ránu a bolest odleze do země. V této době probíhalo ve Skotsku osvícenství, vznikaly univerzity, lékařství se hodně rozvíjelo. I když přimhouřím oči a řeknu si, že do nějaké díry ve Skotské vysočině toho spousta nedošla, tak toto je prostě moc. Svinky a kobylince? Většinou se užívala různá projímadla, dávidla, strašně populární bylo pouštění žilou, ale o tom paradoxně v knize ani zmínka. To se dělalo v této době i u nás! Že by Skotsko bylo až tak opožděné? To se mi úplně nepozdává.
Náboženství autorka většinou přehlíží, v knížce se vyskytují hlavně katolíci, takže netuším, zda věděla, že Skotsko bylo spíše presbyteriánské, každopádně katolické oblasti tam byly, takže proč neudělat z některých katolíky, tady bych problém nehledala. Církev se v knížce objevuje akorát u čarodějnického procesu. Čarodějnický proces samozřejmě do každého správného románu patří, aby bylo vidět, jaká to byla drsná doba a bez něj by to nebylo ono. Nemůžeme ochudit čtenáře o to drámo. Kolem roku 1740 se to už nedělo, ale zrovna tohle bych přešla jako takovou tu básnickou licenci. Co mě vytočilo, byl průběh soudu. Do městečka přijeli nějací církevní hodnostáři, nejspíš katolíci, ale to tolik neřešme. Podstatné je, že byli sto let za opicemi, takže nevzdělaným vesničanům všechno odkývali. Nejvíc mě dostal argument, kdy před tribunálem vypovídal vesnický pár, který své malé dítě nechal někde v lese, protože mělo být podvržené vílou (to je taková lidová pověra po skoro celé Evropě, že vám víla/elf/divá žena strčí podvržence). Ale obžalovaná provedla svá kouzla, takže vílí dítě zemřelo a to jejich jim samozřejmě nikdo nevrátil = je to temná čarodějnice. Tedy vážení, takovou blbinu jsem snad ještě neviděla. Asi takhle, pokud by někde někoho soudili za čarodějnictví a vy tam přišli s touhle pohádkou, tak po zmínce o vílách a vyměněných dětech pošupajdíte na tu lavici obžalovaných taky. Buď by vás soudili za čarodějnictví, když věříte na nějaké temné bytosti kradoucí děti, nebo za vraždu. Církev zrovna vraždy dětí dost silně potírala, takže taková výmluva, že dítě bylo podvržené, by nikdy neprošla, to by se na to mohla každá vražedkyně vymluvit. Tomuhle by opravdu nikdo, tím spíš v 18. století, nevěřil.

Sečteno a podtrženo: kniha mě nezaujala. Nejedná se o žádný historický román, jen o dost tlustou harlekýnku. Většina děje sedmi set stránek se odehrává v pelechu a to mě prostě nebere. Samozřejmě Claire přeji její bohatý sexuální život, ale já na ty knihy jen o tom jednom tolik nejsem. Navíc se souloží celkem nudně, žádná pikantérie (ta tedy nebyla ani v Odstínech, pokud tomu trochu rozumíte, ale aspoň tam byla hromada rádoby popisných podrobností), tady nic takového, takže je to vyloženě otravné. Další díly si nepřečtu, jestli jsem to správně pochopila, příští kniha se má odehrávat ve Francii. Skotsko moc neznám, tak řadu nepřesností přehlédnu, ale Francii téhle doby znám dobře a asi bych se akorát naštvala. Na seriál se snad v dohledné době podívám, ale nejprve musím počkat, až opadnou emoce, protože kniha mě dost znechutila. Ta původní myšlenka mi připadala nadějná, ale nakonec se z toho vyklubala nudná červená knihovna, že ona miluje jeho, on ji, občas si spolu zašpásují. Jo a ona se vlastně ještě nenarodila a on má kilt, ale to je tak asi všechno, čím se to odlišuje od jiných podobných kusů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama