Laurell K. Hamilton: Polibek stínů (Merry Gentry 1)

7. října 2016 v 12:29 | Beldaran |  Knižnice
Po nějaké době mě zase jednou přepadla chuť přečíst si ¨nějakou urban fantasy detektivku, tak jsem se začala pídit po něčem ucházejícím, co jsem ještě nečetla. Což o to, urban fantasy se v poličkách knihkupectví přece jen nachází poněkud snadněji než dříve, problém je, že se z řady knih vyklubou paranormal romance, kde jediný děj se omezuje na to, že ona má ráda jeho a on ji, ale jejich lásce brání jeho zuby, chlupy, křídla a jiné nelidské atributy. A pět set stránek o tom, jak je Edward pěkný, jsem zrovna v ruce mít nechtěla. Po delším váhání jsem se tedy rozhodla pro knížku od Laurell K. Hamiltonové, se kterou mám už nějaké čtenářské zkušenosti. Konkrétně jsem četla její sérii o Anitě Blake (dokonce jsem ji v jednom předchozím článku zmiňovala).
Anita Blake začíná jako poměrně solidní supernatural detektivka, kdy se přiměřeně nenápadná a obyčejná holka Anita, její zvláštností je akorát vyvolávat mrtvé (ale umí to i další lidé, takže zas tak neobvyklá není), vždycky nějak zaplete do her a soubojů nelidských bytostí. Což v tomto případě značí většinou upíry a vlkodlaky. Aby z těchto bojů o moc vyšla pokud možno živá a neokousaná, musí rozplést klubíčko intrik a nějak tím vyhandlovat svůj život. Není to špatná četba, ale postupem času z mírně urýpané a popudlivé, leč jinak v rámci možností normální holky, vyklube Samice, která by na přehlídkovém mole všechny topmodelky zastínila svým sex-appealem a v mužích vyvolala takovou touhu, že by ji pravděpodobně chtěli ojet hned na místě před zraky všech foťáků a kamer. Pod dojmem Anitiny osobnosti by se možná neváhaly přidat i přítomné modelky, samozřejmě si vědomy své hluboké nedostatečnosti v porovnání s úchvatnou Anitou.

Takže z ucházející detektivky se časem stalo pětisetstránkové porn without plot, kde se co deset stránek souloží. A protože se tu souloží s nadpřirozenými bytostmi, které sexují už pár století, je jasné, že misionář není dostatečně zajímavý, proto se vyžadují pikantnější věcičky. Ale než se z Anity Blake stalo tohle, četla se dobře, takže jsem se rozhodla, že zkusím jinou sérii Hamiltonky a až to půjde do kytek, tak se s ní zase rozloučím. Myslela jsem, že mám čas tak dvě tři knihy, ale nakonec se ukázalo, že to, k čemu se Anita propracovávala sedm knížek, zvládla Merry Gentry ve zkrácené době, v podstatě asi za padesát stránek.
Namísto upírů a vlkodlaků máme kouzelnou říši skřítků a vil. Hlavní hrdinka Merry Gentry je osudem těžce zkoušená vílí princezna Meredith. Protože je ale smrtelná a ne úplně schopná, uklidila se do Los Angeles a pomocí kouzel skrývá svou pravou identitu. Taky proto, že ve své pravé podobě je tak krásná, sexy a oslnivá, že kdyby svou skvělost netlumila, nejspíš by chlapům na potkání odbouchla varlata. Na nájem si vydělává v kanceláři, která řeší paranormal věci. Během banálního vyšetřování jednoho záletného manžela je však její pravá identita odhalena a ona se tak opět zaplétá do intrik Temného dvora. Někdo na něm ji chce mrtvou a tak Temná královna, Meredithina tetička, posílá své nejlepší bojovníky, aby Merry přivedli zpátky do říše a vyřešilo se, kdo jí jde po krku. Toť k ději.

Přiznám se, že po přečtení obsahu jsem se i těšila, nečekala jsme nic světoborného, ale i mě překvapilo, jak strašně je knížka špatná. Pokud by někdo z knížky vyházel souložící pasáže, dialogy na téma "proč jsme spolu nespali a proč spolu spát nemůžeme", úděsné Meredithiny myšlenkové pochody a popisy "vybavení" ostatních fae, tak dostaneme stěží sto stránek s nějakým dějem. Hamiltonová nepíše špatně, je dokonce celkem napínavá a čtivá. Řada spisovatelů má dobrý děj, ale neumí to správně popsat, takže když hlavní hrdina bojuje o život, je to asi stejně záživné a napínavé jako skládání ponožek. Hamiltonka to napsat umí, ale neumí vymyslet ten kvalitní děj. Takže píše děsné blbiny. Možná by bylo dobré, kdyby si našla někoho, kdo by jí vymyslel děj a ona to podle bodů popsala. Ale neměla by se pouštět do vlastních invencí a dávat průchod svým mindrákům.
Autorka je totiž posedlá sexem. Není schopná napsat standardní dialog. Pokud se její hrdinka baví s chlapem, tak je úplně jedno o čem se mluví, může to být klidně o barvě dlaždiček na záchodě, ale je potřeba tam nacpat skryté dvojsmysly, sexuální narážky a potlačované vášnivé flirty. Tato její přebujelá fantazie se ukazuje i v postelových scénách. Nic není tabu. I to, co si přejete, aby bylo. BDSM, grupáč, různé polohy, všechno bude. Příběh o kouzelných bytostech je pak ideální příležitost, jak popustit uzdu fantazii. A tak se v příběhu vyskytují třeba populární japonská chapadla, která má jeden z Legolasů na břiše. Někteří jeho příbuzní mají ještě prímovní trn ukrytý ve své mužské chloubě, včelí žihadlo už nikdy nebude jen neškodným nástrojem k píchání, trnu nás ale autorka zatím ušetřila. Nepochybuji, že kdo vytrvá, nakonec se v dalších dílech dočká i této inovace. A takových novinek je tam více. Abych uvedla příklad: po setkání se svou tetou královnou jde Merry do trůnního sálu. Jde tam cca osmdesát stránek a cestou prodiskutuje budoucí sex se třemi elfy, dvěma gobliny (jeden z nich má ve svém těle ještě ukryté dvojče, takže má čtyři nohy a dva zcela funkční penisy), je ochmatána růžovým keřem (jo, myslím ty kytky) a eroticky pokousána něčím jako motýl, v podstatě taková motýlí Zvonilka.

Krom bohaté sexuální fantazie má autorka také veliký talent psát blbky. Pravděpodobně se pokouší napsat moderní, sebevědomou a soběstačnou ženu uvědomující si svou sexualitu. Ale vždycky jí z toho vyleze děsná arogantní obluda křížená s děvkou/nymfomankou. Její hrdinky, pyšnící se svou sexualitou, neumí slušně odpovědět na pozdrav ani kompliment. To, že má na sobě ultra krátkou sukni a výstřih k pupíku neznamená, že na ni smíte koukat, jasný? Není žádný sexuální objekt, nesmíte jí chválit šaty, nohy, musíte dělat, že nic takového nemá, ale běda, pokud se zase budete koukat jinam, to by ji urazilo. Pokud hrdinku někdo skoro umlátil, ale pomohl jí muž, tak se stejně bude holedbat, že by to samozřejmě zvládla sama (a proto z tebe teče krve jako z vola, jo?) a to i v případě, že o pomoc sama škemrala. Laurell Hamilton mi přijde jako ten typ feministky, která po nabídce, že jí pomůžete odnést klavír do patra, podává žalobu za sexuální harašení.
Její averze k mužům je patrná i z jejích mužských postav - píše kastráty. Zatímco hrdinka se se vším vyrovná, chlap musí mít alespoň jedno velké trauma, které mu narušuje sexuální život. Proto také miluje silnou Anitu/Merry, které mu pomohou jeho démony překonat. I její výběr outfitů, kterému věnuje v knihách velkou pozornost, to potvrzuje. Žádný muž nemůže být oblečen v džínách a triku. A tak upír Jean-Claude v Anitě chodil pouze v černé a bílé, kdyby oblékl modrou, mělo by to nejspíš stejný účinek jako kříž a svěcená voda. V Merry Gentry pak máme chlápka v šedé, šedá košile, šedá kravata a šedý oblek, víláka v odstínech zelené doplněných o bílý kožený kabát! WTF? Madam, na takto vymóděného muže by koukali přes prsty i na duhovém pochodu. Nebo kožené kalhoty tak proklatě nízko, že drží jen díky tomu, jak jsou těsné. A ne, podle mě se v tom nedá chodit a také bych se bála, že zbrzdí krevní oběh a tomu chlápkovi prostě odumře.
Uznávám Hamiltonové, že má bujnou fantazii, je otázka, jestli by některé výplody neměla omezit na ukázku svému psychiatrovi. Je totiž smutnou pravdou, že její knihy mají sestupnou tendenci a Polibek stínů bych se nestyděla označit za mimořádný škvár. Je v podstatě jen o tom, jak se odhalí identita Meredith a ta si jen tak zaletí vyřešit to na královský dvůr. Několikrát jí jde o život, ale po cca pěti stránkách děje se opět všechno vrátí do postele. Pokaždé s jiným mužem/tulením mužem/ goblinem/několika víláky. A to je vlastně všechno. O ničem jiném to není a pokud někdo zrovna nechce číst o chapadlech, vícero údech nebo ero kytkách, tak si to může klidně odpustit. Já jsem se prolistovala až na konec a další díl si klidně odpustím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama