Seikon no Qwaser

29. května 2013 v 20:38 | Beldaran |  Seikon no Qwaser

aneb Děláte si ze mě kozy?!

Seikon no Qwaser (nebo také The Qwaser of Stigmata) je anime, které jsem nikdy vidět nechtěla, ale když už jsem o něj zakopla, musela jsem ho omrknout, jestli mě náhodou nešálí zrak. Nešálil. Nebudu vám lhát, neviděla jsem to. Tedy ne celé a komplet, spíš jsem to jen tak proklikala. Ale myslím, že to stačilo k tomu, abych pochopila, o co tady jde. Čímž se dostávám k tomu podnapisu.

Následující článek není určený osobám mladším 18-ti let, lidem, kterým nezměknul mozek, feministkám, a ženám, které chtějí někdy v budoucnu kojit bez traumatizujících asociací.


SnQ je (asi) shounen říznuté ecchi. Nebo možná ecchi říznuté trochou shounen, aby tvůrci měli alespoň nějakou záminku prezentovat nám to, co prezentují. Nebo soft hentai. Vedlejší linie je asi takováto: po nevinné střední škole pobíhá řada dobře vyvinutých dívek, řeší si svoje problémy, ale zlá strana se z nějakého důvodu, který jsem dále nezkoumala, odhodlá školu napadnout. Asi kvůli dobře vyvinutým dívkám. Kde se vzal tu se vzal, z proudu jasného světla vystoupil zachránce nevinných kozatých panen jménem Saša. To je takový nějaký bojovník za pravdu, svobodu a lásku, který má zvláštní schopnost ovládat nějaký prvek, tuším, že železo. Takovýchto obdařených bojovníků = qwaserů je víc a různě mezi sebou bojují. To by byla ta vedlejší linie a nyní přejdeme k linii hlavní.

A co je hlavním tématem seriálu, na kterém všechno stojí a padá? Kozy! Ne, nekecám, jsou to kozy. Ne takové ty čtyřnohé, mečící a hopkající po skalách, ale takové ty co je mají dívky na hrduníku. Normálně se tomu říká prsa, ale když jsem viděla, co školačky v tomto anime tahají na těle, usoudila jsem, že se to ňadry nedá nazvat, na to je to až příliš monstrózní. Ano, prsa seriálu vládnou. On totiž každý bojovník, aby měl dostatek sil k ovládání svého prvku, potřebuje přísun energie a ten nasává právě z poprsí kolemjdoucích slečinek. Samozřejmě platí, že čím větší síla, tím více energie, takže čím větší vemínka, tím lepší je mlíčko a každý pasáček, pardon gwaser, se snaží si takovouto jalovičku získat pro sebe.
Což o to, v Bleach jsme se mlátili velkými meči a čím větší meč tím lepší, ale tam to bylo spíš marginální. Máte meč, abyste mohli bojovat a spasit svět. Kdežto SnQ je jenom o tom, jak hrdina prostě musí ocucat své slečince prsa a spasit svět. Pokud zrovna nemusíme sledovat toto krmení, kdy slečinky ochájí a červenají, aby bylo vidět, jak si užívají tuto oběť, a předvádějí nám různé praktiky parodující sex, a Saša někde zrovna přesazuje tulipány, postarají se nám o obdivování poprsí samotné slečinky, které na sebe každou chvíli hopkají, otlapkávají se a dělají si sádrové odlitky hrůdníčků, aby viděly, která vlastní největší poprsí v seriálu. O velikost jde především, protože čím víc holka krmení trénuje, tím se jí prsa zvětšují, takže obdařená žena skončí jako Pamela Anderson, akorát nemusí na platiku a ještě přitom vlastně posiluje svou energii, kterou předá qwaserovi. Hlavní hrdinka Mafuyu začíná jako obyčejná dívenka někde mezi košíčkem B a C, ale postupem dílů upgraduje a nakonci je z ní ta nejprsatější holčina v celém seriálu vlastnící košíčky G, čímž nám dokáže, že je tady ta nejvzácnější kravka, takže bacha na ni.




Když jsem o Seikon no Gwaser slyšela poprvé, nevěřila jsem, že to opravdu bude jen o prsou, ale pravda je taková, minimálně deset minut z každé epizody se kouká na prsa (v jednom díle dokonce jedna dívka dvě minuty hrála divadlo se Slečnou Pravou a Slečnou Levou, kdy spolu prsa vedla dialog). Já osobně proti ňadrům nic nemám, dokonce jeden pár vlastním, ale i tak je vidím menší počet minut denně než v jednom dvacetiminutovém dílu této perly. Mimochodem, existuje necenzurovaná prsatá verze a americká verze, kde jsou nejprsatější scény různě vyretušovány. Většinou se kouká na necenzurovanou verzi (když nejsou prsa je ta nuda vyloženě smrtící), já osobně jsem se snažila vyhrabat verzi cenzurovanou, protože by mě zajímalo, co zbylo po cenzuře z těch pozdějších dílů, kde se to ňadry jenom hemží - pět minut? Deset? Nebo to tvůrci celé nějak překreslili? Ale nepodařilo se mi tyto pozdější epizody vyhrabat, což z výzkumného hlediska považuji za strašnou škodu.

Říkala jsem si, že to bude takovéto ecchi anime, kde se prostě občas kouká na prádlo jako fanservis, tak tady se holt kouká na prsa, no bóže. Ale tady se jenom kouká na prsa. Mimoto je to prostě o ničem. Soudím, že mangaka Hiroyuki Yoshino (evidentně horňák, škoda, že jsme nevyhrabala nějakou jeho fotku) by měl okamžitě naběhnout do nějaké poradny, protože nejspíš trpí hlubokým traumatem z toho, že ho matka příliš brzy odstavila (nebo pozdě?) a má nedostatek prsou (v Japonsku se jich sice asi moc této velikosti nenajde, ale i tak tuto manga-animáckou náhražku považuji za nebezpečnou).
Komu bych anime doporučila? Nikomu! Vážení, pokud máte nějakou touhu toto dílo vidět, okamžitě ji potlačte a šupem utíkejte stáhout triko své partnerce. Žádnou nemáte? Tak si ji najděte! A rychle, protože jak na tomto můžete vidět, nedostatek ňader v reálném životě se jednou musí vrazit na mozek a pak to takhle dopadá. Nebo jděte koukat na Pobřežní hlídku! Tam je to sice umělé, ale aspoň je to živé a někde to běhá ve 3D.
Co bych o seriálu řekla pozitivního? Nechtělo se mi zvracet, takže je to sice úplně přiblblé, ale alespoň to není nechutné, což je sice malinkaté plus, ale přece jen je to plus. A také by se to dalo poslat různým feministickým spolkům a Oranžovým klubům, ale zase bych nerada, aby si to někdo vykládal jako atentát, protože dámy by to nemusely přežít ve zdraví a já bych pak byla stíhaná za atentát.

Počet dílů: až moc
Žánr: reklama na plastickou chirurgii zabývající se úpravami poprsí
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama