Hakuouki: Hekketsuroku

27. září 2011 v 0:39 | Beldaran |  Hakuouki
Bel je zpátky a s ní druhá řada Hakuoki! Poté, co jsem tady zkritizovala řadu první (Hakuouki: Shinsengumi Kitan), marně jsem přemýšlela, jak tady budu kritizovat řadu druhou, neboť moje výzkumy ve všech oblastech (anime, hrané filmy, knihy) potvrzují, že ať už je jednička jakákoliv, dvojka málokdy bývá lepší. Většinou bývá horší a jelikož všechnu svou munici, která slušně naznačovala, že Hakuouki za mnoho nestojí, jsem již vystřílela už v řadě první, obávala jsem se, že mi nezbude než říct pravdu bez hezkých okecávek okolo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že druhá řada Hakuoki: Hekketsuroku je o něco lepší než řada první. Sice to pořád není žádné veledílo, které si člověk nemůže nechat ujít, ale přece jen jsme se alespoň částečně vyhrabali z toho patosu, ve kterém první řada přímo plavala, takže situací, kdy budete chtít praštit hlavou do klávesnice nebo nakpopat monitor, podstatně ubylo.

Na konci minulé řady jsme se s našimi hrdiny rozloučili po bitvě u Toba-Fušimi, kterou začala válka Bošin. Jelikož šógunát (pod který patřilo i Shinsengumi, kdyby někdo nevěděl) tady prohrál, přesouvají se naši hrdinové do Eda (dnešní Tokyo) a staví se po bok armádě šógunátu, aby se společně s ním snažili vybojovat poslední bitvu o moc. Šógunát je zmodernizovanou armádou vyháněn ze svých pozic a musí se stahovat dál a dál na sever, a spolu s jeho vojsky jdou i zbytky Shinsengumi v čele s Hijikatou, kterého doprovází věrná Chizuru. To by bylo k ději asi tak vše. Vím, že se to může zdát málo, ale věřte mi, je to rozhodně plus.

Hlavním nešvarem, který zabil Shinsengumi Kitan, bylo, že se tvůrci rozhodli narvat dohromady několik různých zápletek - historickou, pak tu fantasy kolem Oni, romantickou háremovku, a to detektivní hledání tatínka. Výsledkem bylo, že se každé z nich dostalo strašně málo prostoru a nedovedla tak zaujmout. Historická působila jako snůška bodů, kdy bylo uvedeno datum a událost, která se stala, Oni tam popobíhali a nikdo netušil, co vlastně chcou, zatímco Chizuru popobíhala kolem bišíků, kteří jí všichni měli moc rádi, ale žádná velká romantika tam nebyla.
V druhé řadě spousta těchto linií odpadla nebo vyšuměla do ztracena. Zůstala hlavně ta historická část, do které tak trochu přicmrndávali Oni. S touhistorií bych byla opatrná, jestli tohle je nejlepší anime na japonskou historii, pak Angelika je to nejlepší na dobu Ludvíka XIV. O čemž silně pochybuji. Faktem zůstává, že dějinné události tentokrát dostaly větší prostor, což je dobře a celkově to seriálu prospělo, ale když si najedete na anglickou wikipedii, pořád se toho dozvíte mnohem víc.

Druhým kladem je postupná redukce postav. Nevím, jak znáte japonskou historii a nerada bych tu něco prokecla, ale lidé, kteří tehdy šli proti císaři, tak nějak zemřeli. Je to hnusné, ale celkem jsem to uvítala, protože jsem si pak konečně pamatovala, kdo je kdo, což se mi celou první řadu nedařilo (malinko k tomu přispěl i fakt, že hrdinové byli ze "stejnokrojů" Shinsengumi převlečeni do evropských hadrů, takže jsem si je pamatovala podle barvy oblečení - ten má žlutou, to je Okita, ten má černobílou, to je Harada). A protože jsem si téměř k žádné postavě nevytvořila hlubší vztah, ono to při prostoru, který jim byl věnován, ani nešlo, tak jsem nad jejich odchodem ani moc netruchlila. Co nesmím zapomenout zmínit, je, že Chizuru dostala mnohem méně prostoru, takže mi už tolik nelezla krkem.

Co bych autorům v ději rozhodně vytkla, jsou zpytovací scénky. Katolický kněz vyznávající zpověď a poslední pomazání by se tady dost možná ujuchal radostí, já osobně ovšem monology postav před smrtí, kdy zpytují svědomí a omlouvají se všem, kterým snad někdy (i zaslouženě) ukřivdili, shledávám neskutečně otravnými. Vrcholem je jedna epizodka, kde se takto zpovídají hned tři postavy. Pět minut nářků a proseb o odpuštění se mi zdá už opravdu moc, a to i kdybych přimhouřila všechny své oči.

Grafika je opět stejně rozporuplná jako v řadě první. Kresba prostředí, hlavně tedy přírody, je luxusní. Působí velmi pěkně a realisticky, báječně se na ni kouká. Dala bych jí plný počet bodů, žel, co animátoři nahrabali na prostředí, to zabili kresbou postav. Ty jsou na pohled celkem pěkné, ale žádnou propracovanost, hlavně ve výrazech, u nich nehledejte. Za příklad můžeme použít Chizuru, která má asi tak tři čtyři výrazy během dvou řad - spokojenou usměvavou, smutnou, ještě smutnější, a s ruměncem na tváři, když je nějaká rádoby romantická atomosféra. S psychologií charakterů je to stejné, jejich chování a důvody, proč se nějak chovají, mi hlava nebrala. Když je někdo můj nepřítel, tak si s ním snad přátelsky nepovídám, nevysvětluji mu své důvody, proč dělám to a to. Vím, že v anime si to postavy na opačných stranách barikády rády svěřují, ovšem způsob, jak to dělají v Hakuoki, je už opravdu hodně přehnaný.

S Hakuoki: Hekketsuroku jsem byla mnohem spokojenější než s jejím předchůdcem, dokonce dvě epizody, kde se řeší vyloženě jenom historické děje a republika Ezo, se mi nesmírně líbily. O to víc mě mrzí, že tvůrci nepochopili, že dějiny jsou kolikrát samy o sobě dost zajímavé, a nemusí se tam cpát ještě linie s nepřítelem č. 1, který není člověk, nepřítelem č. 2, který buduje nelidskou armádu. Mohlo se to omezit na historii, nějakou tu romantiku a třeba to i něčím oživit, ale ne to takhle štěpit. Pokud je něco horšího, než anime, které není ani ryba, ani rak, pak je to anime, které není ani ryba, ani rak, ani jiná havěť, která v té vodě žije a samo neví, co je a co chce být. A sem Hakuouki ke své vlastní škodě spadá.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 herb herb | 14. listopadu 2011 v 9:12 | Reagovat

Tak toto je vyloženě jeden z těch seriálů, který se chystám sledovat hlavně kvůli bishounům. Takže pokud to má alespoň minimálně smysluplný příběh, tak to snad přežiju. I tak jsem ale ráda, že píšeš, že je druhá řada lepší než první. Zase úplná ztráta času by to koukání být totiž taky nemuselo.
Je opravdu škoda, že se autoři v první řadě, přesně jak píšeš, nesoustředili pořádně na jednu dějovou linku. O japonských nadpřirozených bytostech, démonech, bozích, duších a podobné havěti toho bylo natočeno nespočet. Stejně tak detektivní zápletky nejsou v anime zas tak vzácné. Za něco pořádného o japonské historii bych se opravdu nezlobila, i když se mi tedy normálně historie, ač ji mám normálně ráda, ve filmech a seriálech přímo příčí. Je fajn, že druhá řada udělala krok správným směrem, i kdyby jen trošičku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama