Kurogane no Linebarrels

18. února 2011 v 20:31 | Beldaran
Kurogane no Linebarrels
Vítejte v dalším potrhlém světě, kde se vojenské záležitosti řeší pomocí velkých ošklivých robotů. V tomto světě se nalézá náš hlavní hrdina Koichi. Je to obyčejný studentík, a hned asi po páté vteřině záběru na něj nám dojde, že je to požehnaný prosťáček. Koichi patří k těm studentům, kterých je na japonských školách takové množství, až se mi tomu nechce věřit. Je to ubohý šikanovaný chlapec, ale nemůžeme se tomu ani moc divit. Zatímco ostatní oběti bandy spolužáků si nešťastně stěžují, že se jich nikdo nezastane, Koichi řeší problém opačný. Jeho spolužačka a kamarád se ho všemožně snaží bránit, když nemá koule na to, aby těm šmejdům nakopal prdele sám, ale milému pánovi to prostě nevoní, on se radši sebere a dojede někam do tramtárie svým trýznitelům pro chleba, melouce něco o tom, že jednou se u něj probudí skrytá síla a on, jako zastánce spravedlnosti, ozáří jejich duše a na světě zavládne klid a mír a všichni budou chodit v dlouhých rozevlátých růžových hadrech a vonět ke kytičkám.

Ano, milý Koichi by měl jít do cvokhausu, ale on si raději dojede pro chleby a cestou zpátky BUM! Spadne mu na hlavu z nebe obrovská mecha potvora a když se Koichi probere, leží vedle úplně nahaté tmavovlasé Pamely Anderson. Jeho osud byl zpečetěn, stal se dalším hrdinou anime, kterému supersíla spadla do klína a my máme další anime, kde se bude zachraňovat svět pomocí škaredých robotů, kozatých ženských pilotujících škaredé roboty, přiblblého hrdiny, který se zázrakem stane nejzázračnějším pilotem nejlepšího škaredého robota, a fakt škaredých robotů.

Kurogane no Linebarrels
Myslím, že není třeba zastírat, že nejsem velká fanynka mecha. Dokonce bych mohla říct, že je opravdu nemám ráda. Pravda je ale taková, že pokud se někde vyskytne robot s pilotem, anime hned neodsuzuju a dám mu šanci. Několikrát jsem byla velmi příjemně překvapena, když jsem našla zajímavý příběh zasazený do správné atmosféry a nějakého sympatického nebo alespoň zajímavého hrdinu (když tak přemýšlím, žádný mi asi sympatický nebyl, otvírák na konzervy na ně i jejich dvounohé tanky). Ale dalo se. Žel, u Kurogane no Linebarrels jsem byla také překvapena, ale pouze tím, jak se mi nelíbí, ba že mě dokonce naprosto neskutečně štve. Tomuto výtvoru se dokonce povedlo něco, co se zatím povedlo jen asi třem anime - ani ne v půlce série jsem si řekla, že na tohle nemá cenu koukat. A to já si říkám jenom v krizi největší. Ani  Spirále se nepovedlo mě takhle znechutit a to už je co říct.

Kurogane no linebarrels
Co se samotné dějové linie týče, tvůrci objevili Ameriku, a jedná se o záchranu světa. Asi. Za celých deset dílů jsem nedovedla přesně vyčmuchat, vo co tady gou. Dvě supertajné organizace spolu z nějakého blíže neurčeného důvodu bojují, de facto to vypadá tak, že v každém díle máme nějaké ty camcy o Koichim, o večírku na přivítanou Koichiho, o tom, že Koichimu z přemíry moci ruplo v bedně, aby se na konci pět minut někdo mlátil v těch jejich mecha, které se tady přezdívají ARMA a MACHINA (ať mi někdo vysvětlí, proč každé mecha anime musí mít svou vlastní "mecha terminologii", když to stejně nakonec většinou vypadá všechno skoro stejně). Jinak tyto "dějové" epizodky se střídají s takovými těmi typickými epizodkami ala harem anime, kterak se pořádal večírek nebo se slavily Vánoce. Imho nevím, které mi připadaly děsnější. Na ty, kde se řeší strategie na záchranu světa, se nedá koukat, a na ty, kde se slaví Vánoce nebo se řeší pořádání věčírku, se taky nedá koukat a ještě nám zamrzne děj.

Kurogane no Linebarrels
Dalším kamenem úrazu jsou samotné charaktery. Kde nic, tu nic. Nejen, že nejsou propracované, ale jsou i naprosto tuctové. To už tady bylo, několikrát. Vrcholem všech je Koichi, náš hlavní prosťáček (čtete: fakt děsný vůl). Během pěti minut své přítomnosti v první epizodě mě začal vytáčet svou stupiditou, s níž se nechal šikanovat a mlel cosi o tom, jak jednou bude všechno jinak, blabla. Poté, co dostal po palici Linebarrelem (tak se ten jeho robot jmenuje), se to nezlepšilo, začal se chovat jako děsný king, který teď spasí svět (většinou teda rozbořil kus města). Kdyby zůstalo jen u toho, tak by to snad ještě šlo. Ale poté, co se stal členem supertajné organizace, se opět stal obětí ženských pilotek a sklouznul ke svému starému zametáckému já. Tak nevím, jestli je lepší, když člověka šikanují spolužáci, kteří ho nutí chodit jim pro svačiny, nebo když ho otravují potrhlé amazonky, které ho zmlátí, a to i když ony svou vlastní vinou uklouznou na schodě a jejich ňadra mu narazí do rukou.  Já bych brala ty spolužáky.

Kurogane no linebarrels
S ostatními postavami jsem se za těch pár dílů nestihla moc sblížit, jediná důležitější je asi ona tmavovlasá Pamela, která přistane s mechou na Koichim. Dokud měla amnésii, tak to šlo, byla to docela milá sympatická průměrná hrdinka. Když se jí v hlavě "rozbřesklo" a ona si na všechno vzpomněla, tak to mělo samozřejmě efekt opačný, a stala se z ní přesně ta vzteklá pro ránu daleko nejdoucí pipina, na jaké jsme bohužel zvyklí. Taky se hned narvala Koichimu do školy, já bych si asi šla hodit mašli. Jako by jí nebylo málo, mluví ji zrovna Noto Mamiko, což je seiyu, kterou já pro její ukňouraný hlásek zrovna dvakrát nemusím.
Nemůžu říct, že by anime nemělo i některé lepší momenty, ale deset dobrých minut na deset epizod, mi připadá silně neadekvátní. Vezmi-li to kolem a kolem, když jsem si na wikipedii přečetla summary epizod, abych zjistila, zda se to třeba nezlepší, tak jsem zjistila, že v těch dvou třech větách u každé epizody, je opravdu shrnuto všechno podstatné, a pokud si přečtu obsah pěti dílů, můžu se kouknout na šestý a o nic nepřijdu. Taky to zabere méně času a budu mnohem méně trpět.

Kurogane no Linebarrels
Kresba anime by se dala označit za průměrnou. To, jak bylo nakresleno prostředí, se mně osobně velmi líbilo, bylo to nejen hezky propracované, ale i barvy byly příjemné. S postavami to už tak slavné nebylo. Obličej z blízka měl sice jisté kouzlo takového toho typického anime stylu: malilinkaté rtíky, velké oči, lehce naznačené nosy, musím říct, že to působilo opravdu hezky  a dobře se na ty kukuče koukalo. Postava z dálky už byla podstatně větším oříškem, tady nic moc. Samozřejmě nemohu opomenout zmínit, že průměrná velikost dívčího poprsí v tomto výplodu jsou košíčky F. Holka buď nemá nic, nebo má moc, a samozřejmě platí pravidlo, že čím důležitější ženský charakter, tím více látky spotřebuje švadlenka na podprsenku. Tady bych také ráda upozornila mangaky a jiné kreslíře na fakt, že prsa, ať už jedničky nebo osmičky, umělé či přírodní, nerostou hned pod klíční kostí! Kam si ty ženské pak mají dávat bradu? Chápu, že v Japonsku nemohou kreslíři vědět, co jsou to velká prsa a kde je na těle najdete, ale to jim tam nikdy neběžela Pobřežní hlídka?! Ať si nechají poslat alespoň Playboy za účelem studia ženské anatomie.
A co grafiku úplně zabilo, bylo vyvedení samotných mechů a soubojů mezi nimi. Mecha sám o sobě je pro mou maličkost ohyzdný, můj bratr jako malý dostal figurku mecha robota, a shodli jsme se, že je fakt hnusná a nikdy ji nevyužili na nic dobrého.  Dobře, mecha je škaredý. Ale proč je ještě navíc i barevný a lesklý? V Kurogane no Linebarrels je dokonce jeden růžový. Růžový! Maskování té přerostlé potvory je nula nula nic, a růžového blýskavého neschováte snad ani v pokojíčku nadprůměrné japonské Sweet Lolitky. A aby toho ohledně mecha nebylo málo, tak většinou jsou oni a jejich souboje dělány počítačem. A to tak okatě, že to vypadá jako kdyby někdo hrál počítačovou hru, navíc se strašně nepovedenou grafikou. Trpěla jsem nad tím, jak je to celé hloupé, v případě soubojů jsem trpěla ještě i nad tím, že jsou vizuálně hnusné.

Sečteno a podtrženo, Kurogane no Linebarrels je tak hovězí, že by se z něj dal uvařit kotel plný velmi silného vývaru a pořádná porce svíčkové navrch, ale ke koukání to opravdu není. Nedoporučila bych to ani nejzarytějšímu mecha fandovi, a pokud to nutně ke svému životu potřebuje znát, ať si přečte to shrnutí epizod na wiki, nic podstatného mu neujde.

žánr: mecha
počet epizod: 24

Pod perexem máte bonusek, hlavně tedy pánové.


Kurogane no Linebarrels
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hintzu hintzu | E-mail | Web | 18. února 2011 v 21:23 | Reagovat

Teda klobouk dolů, že jsi vydržela tak dlouho. Já sice znal předlohu (taky pitomá, ale zdaleka ne tolik), ale i tak to byl šok a zlá noční můra. Proti ní je totiž Koiči ještě větší debil a mešuge. Mimochodem jedna z prvních věcí, o kterých jsem psal na vlastní blog:)

2 Beldaran Beldaran | 19. února 2011 v 1:11 | Reagovat

Ha, tak jsem to u tebe našla, nebylo to těžké, akorát ještě předtím, než jsem to rozklikla, jsem musela čumět na idiotský ksicht toho blba, když mu mecháš padá na palici. Vrrr. usoudila jsem, že o tomto anime máš ještě nižší mínění než já, což bych tedy nečekala, že bude možné.

Mám na tebe velmi důležitý dotaz, běda, jak z tebe vyleze zase nějaká nečitelná odpověď: Moryo no Hako nebo Tytania?

3 hintzu hintzu | E-mail | Web | 19. února 2011 v 9:03 | Reagovat

Rozhodně Moryo no Hako, Tytanie mi přišla jako nepovedená parodie na LoGH.

4 Neko Neko | Web | 19. února 2011 v 10:09 | Reagovat

Haha, tak to musela být opravdu krize. Hm, mám to na seznamu. Myslím, že mám do konce dne o čem přemýšlet. Jelikož si vybírám anime stylem - najít si ecchi či jiný tag a en-ten-tý-ky-dva-špa-lí-ky, tak se ani nic jiného čekat nedalo. :D

Mamiko Noto mám náhodou ráda. :-) Myslím, že jsou daleko ukňučenější a otravnější seiyuu. No, záleží jakou roli v tomhle měla.

Já tak nesnáším tyhle chcípáky v hlavní roli. Vždycky si před monitorem rvu vlasy z hlavy a řvu: "TAK UŽ NĚCO DĚLEEEEEJ!!!" Evidentně se tito jedinci začínají podepisovat na mém mentálním zdraví.

Rozčilovat se nad poprsím v anime, to už pomalu vzdávám. Dokud nikdo autorům nevysvětlí, že se prsa nechovají jako balónky naplněné vodou, ani jako balónky naplněné heliem, ani nic mezi tím, tak se nedá nic dělat. U nich není problém s tím, že by v životě neviděli ženskou s prsama - z fotek, co jsem viděla, na tom Japonky podle mě nejsou zas tak strašně špatně - podle mě jsou někteří tvůrci jen líní pořádně zkoumat, jak to přesně vypadá a funguje.
Je fakt, že zrovna konkrétně prsa, ač se to nezdá, nejsou zrovna nejjednodušší věc na kreslení, kort ještě v pohybu.

5 Beldaran Beldaran | 20. února 2011 v 16:42 | Reagovat

Neko: Néé, toto dílo nee, tomu se vyhni. Nebo to zkus, ale pokud během první epizody budeš mít velkou chuť praštit obrazovku, tak prchej rychlostí světla.
On tedy Koichi nebyl to nejhorší, na co jsem narazila, pořád ještě mám jednoho hrdinu, který ho trumfuje. Ze začátku vypadal celkem nadějně, že se zblázní a stane se z něj šílený terorista, ale pak se zase vrátil ke svému ušláplému já. A jestli něco nesnáším, tak hrdinu, který se nechá od hrdinek zmlátit do bezvědomí O_O

Já Mamiko Noto někde můžu, třeba jako Enma Ai je skvělá, ale v takových těch rolích naivních školaček jako byla ta trubka z Ichigo 100% nebo to samé v Marimite, ji hluboce nesnáším. A musím říct, že během sledování X jsem si na ni vytvořila alergii a prostě jak ji slyším, tak mám problém si tu postavu oblíbit. A její role tady bohužel podrthla ty aspekty, které mi na jejích postavách vadí.

Hintzu: Neposlechla jsem tě, koukám na Tytanii :-P

6 Neko Neko | Web | 20. února 2011 v 18:04 | Reagovat

Ještě uvidím. Nikdy v blízké době se na to nechystám, ale tvou recenzi budu mít určitě v paměti. :)
Taky nesnáším hrdiny, co se nechají mlátit. Kdybych se chtěla dívat na boxovací pytel, jeden si koupím.

Tak to pak chápu. Já ji v roli naivních školaček právě moc nezažila, tak možná proto. Osobně jsem si ji zamilovala právě pro ten její tichý hlas typu Enma Ai. Je fakt, že písklata jinak taky nemusím.

7 urzu7 urzu7 | 26. března 2011 v 22:30 | Reagovat

Diky  za varovani už vim čemu se vyhnout :-D

ale ten obrazek je hodně dobrý :-D

8 MiaMi MiaMi | 12. února 2013 v 10:01 | Reagovat

tohle je snad první recenze, kde jsem se zasmála :-D :-D fakt dobrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama