Dej si tohle do statusu, abys to měl ve statusu a všichni viděli, že to máš ve statusu

3. února 2011 v 19:26 | Beldaran
Na úvod k tomuto článku bych ráda, řekla, že není zaměřený proti nikomu konkrétnímu a pokud mě znáte jak z blogu, tak z FB, tak šance, že mluvím o vás, je opravdu minimální.

Od chvíle, kdy do našeho života vstoupil vynález jménem facebook, se řada věcí změnila. A ne, že ne. Věci se změnily, i když nám do života vklouzl mobilní telefon. Kupříkladu když se v autobuse potkají dva lidé, kteří se nějakou dobu neviděli, tak už se neloučí obligátním "Tak zas někdy", ale "Uvidíme se na facebooku". Tato sociální síť je prostě všude. Zároveň se okolo něj vyrojila řada negativních článků, které nám tvrdí, že si na FB můžete vytvořit závislost (za mých mladých let se totéž tvrdilo o psaní sms), že lidi jsou zranitelnější a kdesi cosi. Já sama zastávám názor, že chyba není ani tak ve facebooku, jako spíš v jeho uživatelích. Dá-li si náctiletá dívka mezi fotografie své nahé obrázky, tak to není chyba facebooku, ale její, a také jejích rodičů, že si dcerunku pořádně nevychovali. Taky jsem byla mladá uživatelka netu a podobná chujovina by mě nikdy nenapadla. Pak jsou to takové zprávy, že dívce s depresí byly sebrány peníze, protože měla na své stránce fotky, na kterých se směje (kdyby pojišťovna chtěla, tak by na něco přišla i bez připojení), nebo kterak si žena v práci napsala do statusu, že má šéfa vola a ten ji vyhodil (já bych ji vykopla taky, ne za to, že chatuje v pracovní době, ani, že mi nadává, ale že je tak blbá a píše to někam, kde si to můžu přečíst). Ano, facebook řadu věcí usnadnil, ale chyby, které jsou na něj házeny, si většinou způsobují lidé vlastní vinou.

Já sama používám tuto vymoženost celkem často a pravidelně. Je to sociální síť a pravda je taková, že ač nejsem příliš společenská, tak jsem společenská ještě méně, než bych chtěla, protože bydlím poněkud z ruky. V nejbližším okolí mám rodinu. Ta je sice fajn, ale půjdu-li se svou maminkou diskutovat o problému reparací, tak sice bude vědět, o čem je řeč, ale valná diskuze z toho nebude. Nemluvě o tom, co by asi dělala, kdybych jí chtěla povídat o anime, nedej bože o yaoi. Kousek dál než rodinu, mám spolužáky z gymplu, mezi kterými taky neběhají zrovna spřízněné duše. Po určitou část roku se v Praze vyskytují historičky, které jsou ale takoví ptáci stěhovaví a čas od času mizí na Šumavu, Krkonoše nebo Českomoravskou vrchovinu, takže možnosti pravidelných rozhovorů jsou také spíše mizivé. A o lidech, kteří jsou mi zájmově nejbližší, ani nemusím mluvit. Navíc, i když je někdo v přijatelném dosahu, nesouzníme vždy časově. Takže chci-li mít přehled o tom, kdo co dělá, nebo jenom tak sdělit někomu názor, je pro mě sociální síť velkou výhodou. Je to snadný způsob, jak se podělit o své názory a zážitky. Ale každá mince má dvě strany.

Jsou věci, které si nemusí přečíst všichni. Ne vždy je příjemné se o člověku dozvědět tolik informací. Kolikrát to může být i celkem nepříjemné rozčarování. Stalo se mi, a nejsem za to ráda, že jsem díky čtení statusů zjistila, že s řadou lidí si nemám moc co říct, a taky, že i lidé, které považuji za inteligentní a kteří studují obory, na které bych si já netroufla, jsou v podstatě blbci. Je to asi hnusné, ale co si mám myslet o chlapci, který čtyřikrát týdně sténá, že má kocovinu? O holce, která se vesele rozepisuje o sexu se svým přítelem, nebo o svých ženských záležitostech? Já sama se snažím řídit tím, že nenapíšu nic, co bych nebyla ochotna řešit na veřejném prostranství. Opravdu netoužím po tom, aby celý autobus věděl, že jsem si báječně zasouložila. A to je kolikrát v tom autobuse mnohem méně lidí než má někdo v přátelích.

Tohle jsou, přiznávám, už docela extrémy. Kvůli statusovým hrůzám bych nemusela chodit až tak daleko. Občas žasnu, co lidé neváhají sdělit a, i když to není zdaleka tak šokující, periodičnost toho, jak se podobné statusy u jednoho člověka neustále opakují, je neskutečně rozčilující. Vůbec třeba nerozumím touze některých lidí dělat si seznam toho, co jedí. Představte si, já obědvám každý den. Ale nemyslím si, že moji přátelé nemohou dospat, aby zjistili, zda jsem měla na oběd minutku nebo guláš s knedlíkem. Neříkám, že se u mě nedočtete, co jsem zrovna vytvořila v kuchyni, ale spíš než abych vás mučila informací o složení svého menu, se s váma podělím o to, že jsem právě usmrtila další kastrolek. Hrozně ráda si totiž pak přečtu v komentářích, jak někdo připálil konvici na vodu, hned se cítím méně neschopná. A i pokud se s někým podělím o nějakou mňamku, kterou jsem pojedla, pak to opravdu nehodlám dělat třikrát za den sedm dní v týdnu. Stejně tak když si někdo napíše do statusu, že na něj vlezla chřipka, je to něco jiného než si dělat seznam svých bebíček. Já vím, že když se člověk podělí o své potíže, je to hned lepší, ale vše má své meze. Kdysi mi kamarádka dala přečíst svůj velmi intimní deníček, ale věřte mi, že na každé stránce neprobírala, kde ji chudinku píchlo.

Než po mně začnete vrhat kameny, ráda bych řekla, že chápu tu nevýhodu, kterou fb má a kterou často řeším. Nikdo nemá jen jednu skupinu přátel. Facebook tomu nerozumí a háže všechny do jednoho pytle. Já studuju historii, ráda čtu a jsem fanynka yaoi. Budu-li rozebírat záhady temných vesmírů v nové manze od Minami Haruky, historik si pomyslí, že jsem cvok a protože mu to nic neřekne, nebude to dál řešit (aspoň doufám). Yaoistce bude hned jasné, na co narážím. To, že mi nějaký status něco neřekne, neznamená, že nebude zajímat někoho jiného. Ale pokud někdo čeká, že si napíše do statusu tři tečky, slovo kurva, nebo nějaké nářky, jak je svět nefér, ať nečeká, že naběhnu a začnu vyzvídat a těšit ho. Osobně jsem si všimla, že většinou nenaběhne nikdo nebo jenom někdo podobně zoufalý.

Tento článek vznikl po rozhovoru s několika různými lidmi, kteří nemají skoro žádné podobné vlastnosti, ale kupodivu mají stejné názory. Není to tedy tak, že by si Beldaran vzpomněla a rozhodla se zdrbnout nějaké lidi. Většinu výše uvedených příkladů mám sice z vlastní ruky, ale některé mi vyprávěly důvěryhodně zdroje.
Pokud si myslíte, že jsem sice napsala pravdu, ale máte mě na fb a domníváte se, že bych si taky měla zamést ve vlastních statusech, řekněte mi to. Raději budu žít s vědomím toho, že mám na sobě zapracovat, než abych vás ubíjela svým kňouráním na vaší zdi. Akorát toto sdělení nějak citlivě zaobalte, přiznám se, že je mi milejší informace, že bych si nemusela pořád stěžovat na své lapálie, než když mi napíšete, že jsem ukňouraná káča, která se nimrá v pitomostech, zatímco jsou lidé, kteří řeší stokrát horší věci než já. Vím to o sobě, ale jsem tak trochu sebestředná, jako všichni lidé, ale snažím se to krotit. Nuže kdo je bez viny, nechť hodí kamenem.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gladness Gladness | 3. února 2011 v 20:35 | Reagovat

Hej, fakt pěkný článek. Dokonale jsi vystihla to, co si myslím i já, jen já bych to tak hezky nezformulovala. XD Dávám ti jedničku s hvězdičkou. XD

Jinak jsem neskonale ráda, že když jsem si FB zakládala, tak už tehdy jsem měla nějaký rozum a přátele si tam přidávala spíš podle kvality než kvantity. Díky tomu jsem těch hrůzostrašných statusů, jaké tu líčíš, byla/jsem ušetřena. XD

2 Lusi Lusi | Web | 3. února 2011 v 22:19 | Reagovat

Hele, s těma skupinama přáte, to náhodou FB řeší. Já mám normálně přátelé roztříděné na skupinky (je možné mít i někoho zároveň ve více skupinách) a u každého statusu/fotky/čehokoliv vždycky před zveřejněním nastavím, které skupinky ho smí nebo nesmí vidět (mám tam defaultně asi pět skupin, pro které bude automaticky viditelný, a když je to něco obecnějšího, doplním tam další). Zabere to pár vteřin a předchází to spoustě nedorozumnění a awkward situacím ;-)
No a lidi, co vypisují jídelníčky a kocoviny, prostě skyrývat, skrývat, skrývat. Z nich stejně většinou nevypadne nic, co by tě muselo trápit, že ti unikne :-)

3 Neko Neko | Web | 5. února 2011 v 1:27 | Reagovat

Naprosto sdílím tvůj názor.
Já mám tedy přátel na FB úplné minimum. Spíše jsem stále anti-facebookař než naopak. Zvláště to mimo jiné umocňují právě lidi, kteří dokáží i v neskutečně malém množství zaplácat zeď kravinama.
Taky mám pocit, že bych přežila bez toho, abych se dozvěděla o každém kafi či každé sváči nějakého kontaktu. I když popravdě, ty kafíčka a jednotlivé chody jídel jsou ještě tou lepší možností, co se tam člověk může dočíst.
Vědět, co který můj známý dělá a jak se má, je fajn, ale zase o každém uprdnutí a myšlence, co se jim pohne v hlavě, taky vědět nemusím.

S tvými statusy osobně nemám vůbec žádný problém. Vždy jsou buď úsměvné nebo přinejmenším zajímavé, některé nutí k zamyšlení. Rozhodně to není neustálé kňučení či podrobné a průběžné informování o tom, jak se ti strup na noze pěkně hojí a podobně, snůšky sprostých slov, přiblblé fotky přiblblých věcí den co den nebo jiné hověziny.

Já nemám nic proti lidem, co vyjadřují své názory, myšlenky, informují o zážitcích. To mi přijde fajn. Ale rozhodně by se měl člověk zamyslet nad tím, jak se tam prezentuje - zvláště, pokud má veřejný profil. A můžu říct, že s některými příspěvky, které občas vídám, se musím stydět i za pisatele.

Sama se také na FB chovám a vyjadřuju tak, jak bych se chovala a vyjadřovala i venku, na veřejnosti. A i když nejsem žádný suchar či svatoušek, tak se většinou snažím inteligentně a slušně alespoň tvářit...

4 neros-san neros-san | 5. února 2011 v 1:53 | Reagovat

Celou dobu jsem čekal, kdy dojde i na mě:D A nakonec jsem se v tvých popisech nenašel...

Co mi potvrdilo takovou všelidově oblíbenou funkci facebooku: "Takže chci-li mít přehled o tom, kdo co dělá, nebo jenom tak sdělit někomu názor, je pro mě sociální síť velkou výhodou." Ano... mít přehled o činnostech ostatních. Proto se z mých statusů moc nedá vyčíst, co jsem právě dělal, nebo co se chystám dělat.
A i když to působí, že to vyčíst jde, většinou je to lež...

5 Momoko Momoko | Web | 5. února 2011 v 9:25 | Reagovat

Já si dělám seznam bebíček! :-D

6 Beldaran Beldaran | 6. února 2011 v 22:28 | Reagovat

Momoko: Tebe mám ráda, tož to přimhouřím oko:)
Neros: Tak to je podle mě prvořadá funkce sociální sítě. Víc bych toho od ní ani nečekala.
Lusi: Děkuji za radu, hned jsem to zavedla. A některé lidi skrývám a skrývám, maximálně se čas od času mrknu, jestli žijou.
Glad: Já tam mám právě jenom minimum lidí, které opravdu znám. Nepotřebuju mít v přátelích kdekoho,koho jsem náhodou potkala v buse jako můj bratr. Právě mě ale překvapilo, kolik mých spolužáků, které jsem považovala za chytré, si tam píše hromadu blbin. Možná jsem nesnášenlivá, ale někdy si říkám, jak se z tak rozumné dívky vyklubala taková blbka :-(

7 Beldaran Beldaran | 6. února 2011 v 22:31 | Reagovat

Neko: Kuju, jsem ráda, že snad nikoho extrémně neštvu XDD
Já si hrozně ráda přečtu, že někdo dělal tohle a tohle, a čte tohle a tohle, kolikrát se člověk dozví zajímavé věci, ale musí to mít i nějakou úroveň. Kolikrát tam lidé opravdu napíšou nějakou hloupůstku, ale napíšou ji tak, že si to jeden rád přečte.

8 TSal TSal | 9. února 2011 v 16:51 | Reagovat

Vcelku výstižný článek. Pokud jde o mě a statusy, na FB mám jen lidi, které potřebuji, nemám na ně jiný kontakt nebo mě zajímají jejich statusy. Pokud někdo nesplňuje první dvě skupiny a statusy jsou pro mě z větší části nezajímavé, jde. Pokud je v prvních dvou skupinách, tak si ho prostě skryji.
Pokud jde o mé vlastní statusy, očekávám od ostatních stejný přístup.

9 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 10. února 2011 v 10:41 | Reagovat

Ach ten FaceBook.
Ja tam som, je to dobrý spôsob ako byť v kontakte s bývalými spolužiakmi a kamarátmi, ktorí bývajú mimo mesta alebo sú v zahraničí. Tiež som sa vďaka FB skontaktovala aj s rodinou, ktorú som nevidela odkedy sme prestali chodiť za otcom (čo je dlhá doba). Tiež zdieľanie fotiek z rôznych akcií mi vyhovuje, lebo takto to jednoducho nahodím a kto sa chce, nech sa označí alebo nech si fotku uloží, a nemusím ich každému rozposielať zvlášť.
Celkovo nevidím na FB nič zlé..teda nie horšie ako na iných stránkach. To len šudia to celé berú príliš vážne a nedokážu sa od Fb odtrhnúť. Trávia tam celé dni a píšeu blbé statusy.
Tiež som vďaka statusom iných zistila, že niektorí sú vážne mimo môj vesmír a dokonca, že niektorí sú presne ten typ ľudí, ktorý neznášam.
Rozhodne nechápem ako niekto môže vypisovať každú blbosť do statusu a keď si to prečíta niekto, kto by nemal, tak sa potom sťažuje.
Ja mám síce tiež v statusoch niekedy hlúposti, ktoré tam dám z extrémnej nudy, ale počítam s tým, že keď tam dám odkaz na nejakú yaoi mangu, tak si niektorí pomyslia, že som vadná. :D Ak nechcem aby to niekto čítal, nehodím to predsa verejnosti pod nos :D
Tiež tie ponuky na spriatelenie mi už lezú na nervy. Keďže sa pohybujem medzi našimi ketakmi a na akcie pribudne stále niekto nový, žiadostí o priateľstvo je dosť. A pod tými rôznymi vymyslenými menami ani nemám šajn o koho sa jedná. To nemám rada rovnako, ako keď si niekto mení "meno" každý mesiac...
To mi pripomína, že si musím konečne spraviť na tom FB poriadok...zrušila som už všetky nereálne súrodenecké vzťahy a teraz sa pustím do premazávania "priateľov" ... :D

10 Rinnie Rinnie | Web | 12. února 2011 v 16:07 | Reagovat

:) Velice výstižné. Lépe bych to snad ani nedokázala popsat.
Mám ve svém okolí dost lidí s takovou tou... demencí. O nejmenované dívčině, která si dala na fb nahé fotky (a je z mé třídy) nemluvě.
Musím se každopádně pochlubit, že jsem FB v životě nepropadla a nikdy ani nepropadnu. Neříkám, že ho nemám, protože díky němu jsem se seznámila s báječnou kamarádkou. (a ano, mám jistotu, že je to ta, za kterou se vydává.)
Každopádně, píšu jen, když je to nezbytné. Tedy když se dozvím něco neuvěřitelného, apod. :D
Já sama si stěžuju jen na svém blogu. A mé stížnosti jsou pod krycím názvem Názory. :) Jenže tam jsem inkognito... a to je rozdíl než u FB;)

+ taky jsem si o jednom nejmenovaném klukovi myslela, že může být super, jenže díky FB jsem zjistila, že je to absolutní pitomeček s inteligencí automatické pračky. :) Toť výhoda Facebooku. Aspoň nejsem zklamaná osobně.

11 urzu7 urzu7 | Web | 15. února 2011 v 1:10 | Reagovat

Moc pěkny a vystižny članek.
tvy statusi jsou v pohodě a bezva vetšinou vždy bud  pobavi a nebo zaujmou,i k zamyšleni přivedou XXD.

A koukam maš tu i nadech budoucnosti ty 3 tečky sem opravdu použil.

12 chill chill | E-mail | Web | 2. března 2011 v 22:36 | Reagovat

Aha. No vždycky, když čtu nějaký takovýhle článek, první, co mě napadne, je "proboha, doufám, že nemluví o mně..."
každopádně si do svých statusů píšu většinou to, co se mi napsat chce. Párkrát jsem musela trošku filtrovat, ale jinak prosazuji, že kdo mé staty číst nechce, může si mě z přátel vyhodit, já ho za to kamenovat nebudu. Sama si z přátel vyhazuju lidi, co mě spamují žádostmi o hry, jakkoliv je mám ráda. Ale je fakt, že někdy mi vadí, že se musím neustále zamýšlet, jestli můj status není příliš emo, když mám prostě chuť si na něco postěžovat.

Jinak sama žádné zkušenosti s podobnými lidmi nemám, asi mám vcelku v pohodě přátele. :) Nebo si toho málo všímám. 8-DDD
Ono tvůj status se mi na zdi taky objeví jednou za uherský rok...

13 Dee Dee | 14. března 2011 v 19:18 | Reagovat

hehe, doufám že zatím nikam nepatřím..xD já si do přátel řadím jen výběrově a už tak mám mírné trable.. znáš song My Mom's on FaceBook? tak ta moje je.. někteří spolužáci si přidávaj i profesory a já řeším velmi krušnou otázku - facebook mě naučil důkladně cedníkovat, co publikuju za zdi.. trochu jsem se vždycky lozila do žurnalistiky a její etickou stránku znám snad dobře, jenže pak mi řekněte, jak si může člověk efektivně zanadávat na kreténskou písemku nebo na to, že máma ho zas nasrala až mu oči lezly z důlků? nejde to..xD ano, uznávám že občas vybuchnu a někde to chci ventilovat, a tak napíšu "ku*va, svět je nanic", jenže takové vzácné emo výkřiky taky většinou do dne mažu, když se mi to srovná.. od delších proslovů kde bych potřebovala někdy nááhodou rozebírat svůj pohled na svět mám přece blog a ne omezený řádek..jinak, v přátelích mám (bohužel? kdoví, těším se až vyrostou a uvědomí si to) dvě holčiny z výtvarky, vět pod čtrnáct (nevím jistě), pÍšOu tímhle hrozným stylem, předávaj řetězový zprávy, prostě hnus.. tím jsem narazila na jednuz věcí, která mě obzvlášť prudí, a to je tagování na obrázcích.. statusy se dají ignorovat (hledáte-li mezi nimi skvosty, je to občas potíž), ale když vás v jednom kuse nějakej blbeček označuje, dá se leda nahodit ignore..=D vím o jediném svém neřádu (a upřímně doufám že ve skutečnosti a z pohledu jiných jich není o tolik víc..xD), a to že na FB zabíjím čas hraním her.. žádostma týkající se týhle masový a nechutně závislý skupiny (teehee..XD) bombarduju jen ty, o kterých vím, že jsou na tom podobně a vítají to, tak mě snad fejsbúk červi nesežerou..=D btw. ale je to hroznej mor, co?=D mně se mnohem víc dotýká, že se už všechno domlouvá via FB.. viz ve třídě "už někdo dal marii vědět? tak já jí napíšu na fejs..", a co je ještě hnusnější.. v únoru jsem se dozvěděla o úmrtí blízkého příbuzného.. je to divnej a mizernej pocit, že naposledy jsem s ním mluvila telefonem (tzn. hlas pokřivený přenosem) a pak jen tohle, prostě pár nenápadných znaků, když sestřenka žádala o číslo na babičku aby jí to dala vědět.. něco prostě dokáže užívání FB opravdu znechutit a já jen doufám, že se to nikdy neuchytí jako "normální", sdělovat si takhle opravdu všechno..=(

14 Dee Dee | 14. března 2011 v 19:19 | Reagovat

PS: kurnik to je sloh, omlouvám se..=D

15 Elfriede Elfriede | 21. března 2011 v 16:08 | Reagovat

Tak na tenhle článek se nedá říct nic jiného než jen: ámen pravím :-) Mluvíš mi z duše :)

16 ivusha ivusha | Web | 20. dubna 2011 v 16:07 | Reagovat

Já s tebou tak strašně souhlasím:)
Nepotřebuju číst, kdo co jí, a co si kuchtí třikrát denně... a některé nářky mě taky dostávají. Nejvtipnější jsou pak vyznání lásky svým drahým polovičkám, z toho aby si člověk občas ublinknul:))

Navíc mám v přátelích svoje děti z tábora. A to by člověk neřekl, jak ty mnohdy skvělé holčiny dokážou 'jít s módou' našpulených tlamiček na fotkách před zrcadlem apod.
Apokalypsa, fakt:)

17 nikol hudcova nikol hudcova | E-mail | 26. dubna 2012 v 15:25 | Reagovat

je to trapny ako jo ploc sem nedatu naky husty statusi???????? :-(

18 Nexir Nexir | 23. srpna 2012 v 13:37 | Reagovat

Já FB měla, já FB zrušils. Začala jsem tmam trávit hodiny a hodiny denně. A to si radši zajdu na skype a pkecám s holkama, než aby mě otrvovala tisícovka lidí statusama, hrama, a podobnejma kravinama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama