To, že otázka normálnosti je značně neurčitá a že každý člověk je ve své podstatě tak trochu padlý na hlavu, není třeba mnoho diskutovat. To, že se někdo jinak obléká nebo má neobvyklý koníček, není žádný problém, pokud zůstane věrný zdravému rozumu a bude respektovat odlišný názor svého okolí. Problém nastane, když se takový člověk realitě vzdálí a začne komunikovat výhradně řečí svého kmene, čili ostatních lidí jako je on. Otaku z tohoto díla se to povedlo a je otázkou, zda bude návrat do přírody z jejich izolované zoo ještě možný. Že u toho nebude nouze o řadu humorných situací, je zcela jasné.
V ubytovně Amamizukan žije skupinka dívek, které samy sobě říkají Amars (podle budhistických mnichů) a aspirují na to, že jednou skončí jako staré paní s kočkou a holí, kterou budou hrozit rozjíveným klukům, kteří je nepustí v autobuse sednout. Aha, tak jim nebudou hrozit. Zdejší skupinka je totiž silně asociální, tak asociální, že její představitelky raději ani nepracují, aby nemusely vylézt na veřejnost, jejich nejlepší model jsou šaty po babičce a o chlapci si mohou nechat jenom zdát a i to pro ně bude noční můra. Každá z dívek je otaku, má nějakou zvláštní a fanatickou slabost. Chieko má slabost pro tradiční japonská kimona a panenky, Mayaya zná Romanci o třech královstvích komplet nazpaměť a dává je pořád k dobru, Banba miluje vlaky, Jiji nemůže projít domovem důchodců, aniž by se jí vzrušením neroztřásla kolena, když jí zrak padne na dědečky trpící senilitou a s umělým chrupem. Hlavní hrdinka Tsukimi zase šíleně miluje medůzy. Její maminka jí kdysi řekla, že jsou jako princezny v krásných šatech a že každá dívka jednou v takovou princeznu vyroste. Ale Tsukimi se to nějak nepovedlo. Již několik let nepromluvila s žádným mužem krom svého otce, nikdy nebyla na kosmetice a ze slova "styl" se jí dělá extrémně zle.
V domě ještě bydlí tajemná guru, která komunikuje se světem pomocí vzkazů podstrkávaných pode dveřmi, a jelikož se živí kreslením yaoi mang, tak extrémně nesnáší muže (čemuž se při představě toho, co musí kreslit, snad ani nemůžeme divit). Dům je zapovězen jakýmkoliv sparklícím "stylish" osobám a ROZHODNĚ mužům. Pokud na něco takového některá z Amars narazí, snaží se splynout se zdí a bůh chraň, aby TO na ně mluvilo. Přesto se i sem vloudila nejen spárklící potvůrka, ale i muž v jednom. Tsukimi jednou pomohla nádherná modelka, která se jí tak nějak nalepila na paty. Až na to, že to vlastně byl kluk v hódně stylish dámských hadrech jménem Kuranosuke. Svět Amaris ho neskutečně fascinuje a tak se rozhodl jej čas od času v převlečení za dívku navštěvovat, s čímž samozřejmě do tohoto světa vnáší i to, co do něj nikdy vstoupit nesmělo: make-up, boty na podpatku a hlavně svoje názory na život Amars.
Pohádka o ošklivém kačátku, které bylo vlastně krásná labuť, jenom o tom nevědělo, není pravda úplně originální. Přesto však má často co nabídnout, pokud se nebere smrtelně vážně, ale spíš s humorem. Na humoru Kuragehime staví a musím říct, že je naprosto úžasný. Narozdíl třeba od Yamato Nadeshiko, která mi při prvním setkání s Kuragehime vytanula na mysli, je Kuragehime v humoru taková klidnější. Ano, je švihlá, ale ne tak morbidně a přehnaně jako Yamato Nadeshiko, ani tak extrémně trhle jako Ourah High School Host Club. Drží se víc při zemi a dělá si legraci i z opravdu běžných věcí, přesto v každé epizodě narazím minimálně na osm scének, které si musím přehrát znovu a znovu, protože jsou neskutečně vtipné, ale zároveň decentní. Postavy jsou naprosto ohromné, dělají si legraci z bláznivých fanynek nejrůznějšího zrna. Nemáte zrovna úchylku na starší muže? Ale neříkejte, že neujíždíte třeba na bišících s brýlemi. Japonská kimona vám nic neříkají, ale na lolita styl nedáte dopustit, i když na vás lidé v MHD divně koukají? Při nějaké nepříjemné představě si dodáváte odvahu tím, že Naruto by to dokázal? Pokud nechápete lásku k vlakům, pak vám mohu oznámit, že já si u anime uhnala fascinaci sloupy vysokého napětí. Tak vidíte, že se víceméně najdete.
Kresba se k tomuto typu anime výborně hodí. Je spíš jednodušší a ne přímo klasicky propracovaná, ale konkrétně v tomto anime si toho ani moc nevšimnete. Navíc kouzlo tohoto anime spočívá právě v její jednoduchosti a, jak bych řekla, čistotě. Celkově působí velmi příjemně a k podobně laděným humorným kouskům prostě patří. Navíc se nedá říct, že by byla odfláknutá, kupříkladu Kuranosukemu a jeho extravagantním kreacím je věnována velká pozornost. Chci vědět, kde ten kluk nakupuje. Co mě na ní ohromně potěšilo, je, že humornou situaci neznázorňuje pomocí superdeformace postav. V některých scénkách jsou sice ppužity mírné deformace obličeje nebo těla, ale klasické chibi tu, naštěstí, nenajdeme.
Hudební doprovod jsem, krom openingu a endingu, které nelze přehlédnout, téměř nezaregistrovala. Když jsem se na něj pořádně soustředila, zjistila jsem, že je to proto, že do konkrétní situace, kdy je nějaká melodie použita, naprosto výborně pasuje. Není to něco, co bych si stahovala do přehrávače, ale v seriálu to působí hezky, podtrhuje to situaci, ale neruší to.
Kuragehime považuji za velmi pěkné anime, jehož sledování utíká rychle, protože se člověk vždycky zasměje. Není extrémisticky švihlé, ale má příjemný humor. Určitě se bude líbit lidem, kteří se rádi zasmějí, a to klidně i sami sobě případně svému okolí. Mě samotnou na něm mrzí pouze to, že má jenom 11 epizod, což je krátké, na druhou stranu je dobře, že to tvůrci zbytečně nenatahují, protože není nic horšího, než dobré vtipné anime, kterému v půlce dojde dech a divák pak už jen tiše trpí. U Kuragehime mě to naštěstí nepotkalo. Musím říct, že po delší době se zase jednou našla nějaká novinka, která si mě získala. A to potěší.
počet epizod: 11
žánr: komedie, parodie, reálný život, jak kdo chce:)
Nagta | 
sice jsem si to ještě nepřečetla, ale už na 1. pohled vypadá pěkně a přesvědčivě 
Nightmare Kat |
Tedy nejdřív, když jsem toto viděla, tak jsem si říkala, že to nepřipadá v úvahu, ale po tvé přesvědčivé recenzi to asi přece skouknu. Nakonec to vypadá mileji a legračněji, než jsem si myslela, že to bude. Nemám většinou ráda přílišné absurdity, tak jsem se tomu plánovala zcela určitě vyhnout, ale jelikož píšeš, že to má rozumnější humor než takový Ouran, kterému jsem právě díky těm jeho úletům tak úplně na chuť nepřišla, tak jsem se to rozhodla přehodnotit.
Jsem zvědavá, jakou svou úchylku, kromě yaoi, v tom tedy ještě objevím.
Jinak "fujoshi" je, myslím, yaoi fanynka, ne? Alespoň já tenhle pojem znám pod tímto významem.